Zářijový měsíc letos svatbám přál.

Tato poptávka na individuální svatební fotografování mě potěšila. Svatba byla rozdělená do dvou dnů, což bylo zajímavé. První den pro úzkou rodinu a druhý den party pro přátele.

První den probíhala svatba v Žebráku a pak na hradě Točník a ve Svaté. Tam také probíhala druhá část o týden později.

Svatbu jsem si moc užil a musím smeknout, jak se podařilo Péťovi a Lucii se dvakrát připravit k nepoznání stejně.

Jak dopadlo fotografování?

Dlouho jsem nepoznal dva takhle příjemné a pohodové lidi, kteří dokáží kolem sebe šířit přesně takovou atmosféru. Zákazníci o mě říkají vlastně to samé. A tak jakási chemie a dobrá nálada se táhla od prvního setkání s Míšou, přes svatební den až po předání zakázky. 

Svatbu mám v hlavě uloženou jako veteránská svatba. A není divu. Krásné historická vozidla se od začátku do konce proplétala celou svatbou stejně jako příjemná nálada. 

Pár si mě zvolil jako svého fotografa a prý měli šťastnou ruku. Moc děkuju. 

Jako svatební místo, kde bude probíhat svatba od začátku do konce bylo vybráno Svaté pole a místní penzion. Protože jsem zde nefotil prvně, věděl jsem do čeho jdu.

Jak vyšly svatební fotky? Pojďme společně na průzkum vzorku fotografií...

Když mě zavolají mí zákazníci na fotografování v Praze, udělá mi to vždy velikou radost. Získat si důvěru právě v Praze v tak obrovském konkurenčním prostředí, je skvělé. O to více, že nejsem z Prahy a tudíž jsem při vyhledávání toho správného svatebního fotografa pro Prahu vzhledem k obrovské konkurenci takřka neviditelný.

Milan a Jana jsou sympatický a vzhledem k věku i vyzrálý pár, se kterým se mi výborně spolupracovalo. Svatba byla krásně připravená a místo na aranžované portrétní fotografie dobře zvolené. Vyjma parkování, stále očekávám, kdy mi dorazí pokuta od městské policie, která si mé auto fotografovala. Ale předpokládám, že to dobře dopadne, protože tam měly svatby výjimku. Libeňský zámek a Thomayerovy sady jsou moc příjemné místo na fotografování svatby v Praze.

Pojďme si prohlédnout společně několik svatebních fotografií...

Kdo by si alespoň na malou chvíli nepředstavil, jaké je to mít elektrokolo?

Každý, kdo mě alespoň trochu víc zná chápe, jak dlouhý proces pro mě koupení nové věci představuje. Je to obrovské kvantum hodin, uvažování, pročítání specifikací a uživatelských recenzí. V poslední fázi si obvykle zkouším logicky zdůvodnit, proč danou věc vlastně nepotřebuju. A pokud zjistím, že ji potřebuju, tak si ji pořídím.

Elektrokolo jsem vybíral hodně dlouho. Měl jsem jasno v následujícím: pokud si mám vybrat elektrokolo, nebude to malý prodejce, ale velký s obrovským výběrem všech možných kol a značek. Je mi totiž jasné, že ty malé dělají jen několik málo značek a prodávají vám právě to, z čeho mají největší provize.

Co jsem od elektrokola chtěl?

Když mě oslovil tento sympatický pár, jestli bych fotografoval jejich svatbu v Růžovém sadu v Lidících, měl jsem hned jasno. Sice jsem o něm pouze slyšel, ale představa fotit mezi růžemi pro mě byla naprosto fascinující. Na místo jsem díky chybám navigace přijel úplně přesné na čas (nebo spíš o minutu později) a všichni byli už připravení.

Místo si mě na první pohled získalo, myslím že tomu i velmi přispělo rozumné počasí vzhledem k létu. Protože v 35 stupních, které jsou nyní, by to bylo o moc složitější. O nějakém velkém dešti ani nemluvě.

Všichni jsme si svatbu užili, Michal a Hanka jsou naprosto skvělí lidé a myslím, že jsem si okamžitě lidsky sedli a při některých mých fotografických nápadech říkali: "to je neuvěřitelný, přesně tohle jsme chtěli mít na fotce!" :D

A jak to dopadlo? Pojďte se podívat na vybrané fotografie: