Když mi Jirka Stěhule nabídl možnost zúčastnit se soukromého testu závodního speciálu Mini Cooper S2000 pilotovaného Václavem Pechem na pomezí berounsko-rakovnického okresu nemohl jsem neodolat. Plzeňský Václav Pech je mnohonásobný mistr republiky (pozn. kdo to má pořád počítat) a jeho léta řidičské praxe jsou za volantem tohoto závodního speciálu prostě znát- Tento skvělý vůz potkávám na rallyových tratí již několik let a patří vždy na nejvyšší pozice díky spolupráce výborného jezdce, schopného navigátora a velmi přátelského kompaktního týmu.

Test začal někdy okolo 14:00, a protože jsem nabíral zpoždění, musel jsem z Berouna na to trochu šlápnout a že se nám ta cesta v dané lokalitě hezky klikatí. Když jsem blízko cílové destinace dostal lehký smyk na rozházeném štěrku na trati, už jsem zavětřil, že už bych mohl být blízko. 

 

Krásné počasí přímo vyzývalo k tomu, abychom se na fotografický kurz "Fotografujte zvířata nejen v zoo jako profesionálové" těšili více než je zdrávo. Negativní důsledek tohoto prvního teplého letošního víkendu byl v tom, že jsme nebyli sami, kdo do zoo vyrazil. A tak se to před devátou před hlavní branou hromadilo rodinami s dětmi a dětmi v kočárcích. Vinou toho jsme se setkali trochu později než obvykle.

 

Společné vystoupení dvou kapel Jaksi Taksi a Harlej se uskutečnilo v pátek 27.3.2015 ve společenském domě v Hořovicích. Pro mě bylo tak trochu oživením mé hudební minulosti, kdy jsem s kapelou Vrámci Možností brázdil místní kluby a s Jaksi Taksi jsme několikrát hráli a tak jsem znal z té doby mnoho jejich písniček. Kapelu Harlej poslouchám přibližně posledních deset let a prvně jsem je fotografoval asi před dvěma lety na výročním koncertu Rock rádia v Plzni. Musím říct, že změna zpěváka Vládi Šafránka za Tomáše Hrbáčka podle mého subjektivního názoru kapele prospěla. Pan Šafránek podle mě svým podání daleko více sluší kapelám typu Waldagang apod.

Společenský dům v Hořovicích je naprosto typický maturákový sál, kde se pro ne valné světelné podmínky a cigaretový kouř nefotografuje právě jednoduše. I přesto vnímám snahu ze strany organizátora připravit co nejlepší podmínky pro všechny diváky. Já osobně jako fotograf bych uvítal čelní nasvícení umělců, kteří stále odchází z nasvíceného prostoru směrem dopředu a tak se stávají obtížně fotografovatelnými. Sám si vybavuji z dob vystupování, že to světlo není něco úplně příjemného, takže se není čemu divit, že utíkají.

 

 

Zpráva o zatmění slunce mi samozřejmě jako fotografovi udělala velikou radost. Člověk hned začne přemýšlet odkud to bude fotit, má li dost udělátek aby to vůbec mohl fotit. Tradiční předfotografický briefing skončil jako tradičně zjištěním, že by vybavení na tento druh fotografování v podstatě nemám, ale že zkusím vymáčknout vše se svojí technikou.

Co jsem si k fotografování připravil?

Důležitou věcí je fotoaparát, nejdelší sklo, stativ, ND filtry a respekt ze sluníčka, aby člověk neoslepl. Po sklompletování ND filtrů 8x a 4x = 32x se ukázalo, že filtry vykazují zajímavou reflexy (odraz). Subjektivně se mi to líbilo a přišlo mi to méně tradiční pojetí. Na některých fotografiích jsem to záměrně ponechal, jindy jsem otáčel filtry dokud to nebylo v zájemné poloze jak jsem potřeboval a jindy to odstranil úplně. Pořád jsem si říkal, že výsledek bude o dost lepší než to fotit přes svářečskou helmu.

Celkově jsem si fotografování užil a když jsem později porovnával své fotografie s ostatními kolegy, myslím že výsledek se povedl. Při té příležitosti musím říct, že jsem narazil na mnoho photoshopových prací, které naivkové brali za fotografie zatmění :-)

 

 

 

Přemýšlím o tom, že většina sportovních fotografů prochází pravděpodobně obráceným procesem než já. Začínají na malých akcích vesnického typu a postupně se propracovávají k těm větším až třeba nakouknou do nejvyšší ligy či na mezistátní utkání. Já jsem v tomhle asi výjimka.