1. krok - Zajistit, aby fotografovaný člověk byl v dobré náladě.

Někdy je to úkol složitý. Často dostávám otázky, co je při fotografování lidí nejdůležitější. Odpovídám na to, že navodit pohodovou a příjemnou atmosféru při fotografování. Být upřímný - ale laskavý, vtipný ne trapný, veselý ne šašek. Proto je dobré se zaměřit na to, aby si fotografování všichni užili. Nefotografujte lidi, pokud si to nepřejí, nebo se v určitém oblečení necítí nebo jsou unavení po dnu stráveném v zaměstnání. Na výsledných fotografiích to bude znát daleko víc, než si myslíte.

 

2. krok - Výrazné líčení - spíše více než méně.

Na fotografiích výraznější líčení vypadá dobře. Speciálně u blonďatých osob s vybledlou pletí po dlouhé zimě. Používejte pudr, který zabraňuje odleskům, skrývá vrásky a pot. Ušetříte si tím dlouhé minuty práce u PC. Myslíte li to se svým fotografováním vážně, vysvětlete fotografované osobě zásadní přínos vizážist(k)y.

 

 Fotografie v protisvětle s externím bleskem umístěným mimo fotoaparát. Ohnisko 50 mm, iso 100, clona f/3.2, čas 1/500

3. krok - Volba vhodného místa.

Přemýšlejte o svých fotografiích dopředu a společně s fotografovaným člověkem se snažte domluvit styl fotografování. Jestli to budou fotografie typu lesní víla v mechu a kapradí nebo dáma v červených šatech v industrial zóně. Poslouchejte přání fotografované osoby a snažte se jí vlastními doporučeními dovést k tomu nejlepšímu, co se bude líbit oběma stranám. Velmi dobře v praxi funguje projít si společně několik fotogalerií s portréty a obrázky, které nejvíce osloví fotografovanou osobu, si uložit nebo zapamatovat. Získáte tak obrovskou výhodu v tom, že vidíte fotografované osobě do hlavy, co se jí tak asi líbí. Při prostudování vybraných fotografií získáte ucelený obrázek o stylu, kompozici, barvách a dalších detailech, které fotografovaná osoba pokládá za důležité. A tady platí pravidlo, že fotíme pro fotografovanou osobu ne pro nás :-)

 

4. krok - Volba vhodného počasí a světla.

Již vybrané fotografie nám naznačí, jaké světelné podmínky pro dané fotografie vyhledat. Říkám rovnou, zapomeňte na obecně známé klišé, že fotograf by měl vždy fotografovat se sluncem za zády. Je to absolutní hloupost a u portétů to platí snad stonásobně. Vhodné není ani boční slunce a vyhýbejte se pokud to jde i slunci nad hlavou. Co nám tedy vlastně zbylo za vhodná řešení? Buď slunce za fotografovanou osobou a nebo žádné slunce (tedy slunce za mraky a nebo fotografujeme ve stínu). Osobně považuji obě varianty za základ portrétní fotografie. U první varianty tedy slunce za zády bude nutné si sehnat nějaký vyrovnávací zdroj světla - odrazovou desku nebo blesk. Při fotografování bez slunce to lze zvládnout i bez dalšího světla, nicméně blesk nám bude dobrým pomocníkem.

_______________________________________________________________________________________________________________________

 

5. krok - Pózování.

Bývá strašákem mnoha fotografů i fotografovaných. Opravdu vřele doporučuji si vybrané fotografie z fotogalerií přinést i na samotné fotografování a začít u nich. Fotografovaná osoba tak získá určitou míru sebevědomí a když jí tu a tam fotografie ukážete na displeji svého fotoaparátu, tak ji další fotografování bude ještě více bavit. Postupem času, aniž by si toho všimla přejdete na pózy, které Vás při fotografování spontánně napadnou. Obecně platí, že je dobré se vyvarovat přímému postoji proti fotoaparátu s oběma rameny ve stejné výši, používat širokoúhlé objektivy typu Go pro, schovávat ruce či fotit z velkého podhledu. Pokud má fotografovaná osoba nějaké výrazné nedostatky - velký nos, dvě brady, málo vlasů, větší bříško atd., hledáme úhly a pozice, při kterých se to dá skrýt a nevynikne to.

 

  Fotografie v protisvětle s odrazovou deskou + externím bleskem umístěným mimo fotoaparát. Ohnisko 50 mm, iso 100, clona f/3.2, čas 1/400

6. krok - Ostření.

Při fotografování portrétů jednoznačně doporučuji přepnout přístroje do jednorázového ostření. To znamená do režimu, kdy namáčkněme spoušť - zaostříme a domáčknutím pořídíme snímek. Tyto režimy ostření jsou pojmenovány například One shot nebo AF-S. Na svém přístroji zkontrolujte kolik ostřících bodů je při ostření aktivních. Já doporučuji přepnout pouze na jeden a to prostřední ostřící bod, který i při zhoršených světelných podmínkách podává lepší výkony než ty ostatní. Budete mít pod kontrolou to, do kterých míst fotoaparát přesně zaostřil. Spousta fotografů preferuje manuální ostření ze stativu. Je to dobrý způsob, pokud můžeme ostřit a dívat se na živý náhled na displeji svého přístroje. Použitelné zejména, pokud máte na fotografování dostatek času. Pak máte jistotu, že Vaše fotografie budou správně zaostřeny. Pokud máte zoom objektiv - doporučuji při ostření objektiv maximálně přiblížit, zaostřit na požadované místo, oddálit dle Vašeho záměru a pak teprve domáčknout spoušť. Při ostření ostříme zpravidla na oči. Pokud fotíme celou postavu, měla by být celá ostrá - tzn. že v případě velmi světelných pevných skel bude potřeba trochu přivřít clonu. Jeden tip: se zoom objektivy dosáhneme nejvyššího rozostření pozadí pokud maximálně přiblížíme.

 

  Fotografie v lese ve stínu s externím bleskem na těle zrcadlovky. Ohnisko 50 mm, iso 640, clona f/5, čas 1/80

7. krok - Nastavení clony, času a iso.

Manuální režim je jediný režim, jak mít všechny nastavení fotografie pevně ve svých rukou. Jsou to kreativní prvky pro to, aby byla fotografie taková, jakou si ji představujeme. Jako první krok je dobré učit nebo odhadnout iso. V případě stativu volíme nejmenší možné iso 100 pro nejlepší možnou výslednou kvalitu fotografie. Pokud stativ nemáme a nebo z provozních důvodů jej nechceme používat, určíme iso podle světelných podmínek. Pokud máme dostatek světla, tak by vždy naši výchozí hodnotou mělo být iso 100. Pokud ne 200, 400 atd. atd. Obecně umí současné fotoaparáty fotit bez velké ztráty v kresbě a kvalitě v závislosti na přibývajícím šumu fotit do iso 800. Takže iso máme nastavené a nyní je zapotřebí rozhodnout o cloně. Jak hodně chceme, aby fotografovaná osoba vystupovala z fotografie, co všechno má být ostré nebo nakolik má být rozmazané vše mimo rovinu zaostření? Výsledky budou jiné v závislosti na druhu fotoaparátu, ohniskové vzdálenosti objektivu. Globálně lze říci, že celá postava bude "vždy" ostrá při cloně f/7.1 a f/8. Při nižších clonách bude ubývat hloubka ostrosti a proto je dobré pořízené fotografie na displeji svého fotoaparátu kontrolovat nebo máme-li jej, tak používat tlačítko náhled hloubky ostrosti. Poslední hodnotou je čas a ten vysvětlím až u následujícího bodu.

 

8. krok - Režim měření expozice.

Nejvíce se mi při fotografování portrétů osvědčilo bodové měření expozice nebo pak konzervativnější měření expozice "Matrix". Ale opravdu doporučuji vyzkoušet bodové měření. Takže z předchozího bodu máme nastavené iso a clonu a namíříme jediným aktivním ostřícím bodem někam do obličeje na pleť fotografované osoby a podíváme se co nám ukazuje expozimetr. Pokud jsme v -, bude nutné otáčením správného voliče prodloužit čas expozice. Správná hodnota při fotografování portrétu člověka s bílou barvou pleti je zhruba od -0.5 do +0.5 EV. Pokud jsme se dostali na tuho hodnotu, můžeme zaostřit například na oko a pořídit snímek. Takový snímek by měl být správně exponovaný. Pokud se stane, že nám vychází čas tak dlouhý, že se nám snímek vlivem roztřesení rukou rozmaže, tak bude nutné se vrátit k předchozímu kroku a zvýšit iso.

 

  Fotografie v protisvětle s externím bleskem umístěným mimo fotoaparát. Ohnisko 135 mm, iso 100, clona f/2.8, čas 1/200

9. krok - Další zdroj světla.

Zejména při fotografování proti slunci nebo i při fotografování ve stínu či při zatažené obloze nám další zdroj světla pomůže pořídit ještě působivější portrét. V případě, že máme odrazovou desku, tak je potřeba rozhodnout, kterou barvu použít. Obecně platí, že zlatá barva se používá při teplejším slunci - ráno a večer. Stříbrná během dne při slunečním svitu a bílá při zatažené obloze. Nicméně bílá musí jít velmi blízko fotografované osobě a její vliv na fotografii bývá někdy až skoro sporadický. V případě stříbrné a zlaté desky je potřeba si ohlídat, abychom to s prasátkovitým odrazem moc nepřehnali a odražené světlo bylo spíše příjemné. Výhoda odrazové desky je jednoznačně v tom, že expozici naměřujeme už na nasvíceném obličeji. Nevýhoda, že to vyžaduje další pomocnou lidskou sílu nebo speciální držák. Proto spíše doporučuji si pořídit blesk, ideálně ve variantě s HSS a ETTL měřením (to zde vysvětlovat nebudu, v případě zájmu Vám poradí Google). Protože blesk neví jestli aktuálně fotíte venku nebo uvnitř a vychází z toho, že jste uvnitř a je tam jediným zdrojem světla, bude nutné ho při fotografování portétů venku manuálně upravit neboli kompenzovat. Je to jednoduché. Pokud fotíte proti slunci, přidejte mu na výkonu někam okolo +2 EV, naopak pokud je zataženo nebo jste ve stínu uberte mu na výkonu přibližně na - 1 a 1/2 EV. Při fotografování s bleskem doporučuji nastavit čas takový, aby expozimetr ukazoval hodnoty -0.5 EV až 0 EV, protože tam část světla ještě dopadne po stisknutí spouště. Pro změkčení světla blesku existují určitá udělátka, která obvykle na výsledné fotografie nejsou moc patrná a jen Vám ubírají na síle blesku.

 

10. krok - Závěrečné úpravy v PC.

Zde platí pravidlo, že úpravy jsou velmi žádoucí, ale nesmí si je fotografovaná uvědomovat či jí nesmí být vyloženě protivné. Prostě musí uznat: "Ano, to jsem já a sluší mi to". Proto bych řekl, že tady naopak platí že méně znamená více. Decentní úpravy by měli zostřit a "vytáhnout" oči, zahladit jemné nedostatky. V případě žen trochu zjemnit pleť. Doporučuji nijak výrazně nebělit zuby, aby nevypadaly jako umělé a neodstraňovat výrazná znaménka či pihy, popáleniny a viditelné vady, se kterými se dotyčný člověk celoživotně smiřuje. Takové úpravy obvykle pak budí smutek až vztek a to Vy určitě jako fotografové chtít nebudete.

 

A další kroky, rady a tipy? Co například na některém z mých workshopů :-)

 

 

Děkuji za pozornost a určitě mi někam do komentářů napište, jestli se Vám článek líbil.